Volání Malty - můj příběh

Pocházím z malé vesničky obklopené hustými lesy v Máchově kraji ve středních Čechách a už od malička mě fascinovala mystéria života. 

Jako malá jsem se sestřenkou sledovala oblohu, zda tam náhodou nelétá nějaké UFO. Jaká dobrodružství a představy jsme prožívaly, si jistě dovedete živě představit :-)

Jakmile jsem uměla číst, mými prvními knihami byly snář, kniha o tarotu a velká encyklopedie paranormálních jevů :-) 

Odmala jsem také velmi milovala sedávat s dospělými a poslouchat jejich povídání, jejich životní příběhy - co řeší a co prožívají.

Jak šel čas, jediné, co mě opravdu nelákalo a z čeho jsem měla i velký strach bylo vycestovat někam sama na delší dobu. Spolužáci jezdili na au-pair, na stáže, ale já se vydat ven mimo Čechy bála.

Vystudovala jsem ekonomku, nastoupila do automobilové firmy na oddělení controllingu a žila běžný pracovní život. 

Ááách, svět přírodních vůní

Do života mi ale přichází esenciální oleje a já si je zamilovávám natolik, že ve firmě dávám výpověď. Velká úleva a prostor se esencím a především sama sobě věnovat plně. Pořádám workshopy a přednášky, vzdělávám sebe i poté druhé o tom, jak si mohou díky aromaterapii zlepšit kvalitu svého života. Navštěvuji mnoho seberozvojových kurzů, ženské kruhy,  láká mě práce s energií.

Život se mi však obrátil s narozením dcery Lei v mých 31 letech. Vše se najednou obrátilo vzhůru nohama. Mé pracovní nasazení, můj nový životní směr, partnerství i já sama. 

Začala nová životní etapa. 

Mateřství a uvidění darů, které přináší.

Mateřství, propady a přerod

Po porodu jsem ale začala pociťovat tíhu života, měla jsem pocit, že jsem na vše sama, na péči o miminko, domácnost a k tomu byl velký nedostatek spánku. Začala jsem propadat do úzkostí.

Přišlo rozhodnutí začít zpátky navštěvovat setkání s dalšími ženami, mít čas na sebe, tančit, meditovat a nacházet samu sebe.

A tak se mi také asi po roce pravidelného docházení na ženské kruhy naskytla možnost zúčastnit se pobytu pro ženy na Maltě. 

Lea byla dvouletá a do té doby jsme od sebe nebyly ani na jednu noc. Velmi jsem zvažovala, zda na celý týden zvládneme být bez sebe.

"Zvládneme!"

Malta voláááá!

"Je čas!" volal ve mě vnitřní hlas a to volání, které jsem ohledně Malty jako takové cítila, bylo veliké. 

Jedu. 

A začalo se dít...

Pojmy jako je Atlantida, Lemurie, kosmologie jsem znala, ale nikterak moc mě do té doby neoslovovaly, natož abych se jim blíže věnovala.

Než jsme však odjely na Maltu, na pozvání jsem se zúčastnila jednoho konstelačního setkání na Malém Blaníku. Konalo se přibližně 2 měsíce před mojí cestou a kupodivu bylo jeho téma s Atlantidou spojené. 

Přijeli jsme na něj však pozdě, a tak nám organizátorka nabídla, že pokud chceme vědět, co se tu odehrávalo a řešilo, že tu umístila do země krystal a že si to můžeme načíst. 

Cože?? Nechápavě jsem kulila oči a myslela jsem si, že si snad dělá srandu. 

Nedělala :-) 

Já jsem do té doby s krystaly nikterak vědomě nepracovala. 

"Tak jó, dobře, půjdu to zkusit."

 S mužem, se kterým jsem tam přijela, jsme si stoupli na místo, kde byl krystal ukrytý. Po chvíli se mi ukázal obraz:

Stojím na útesech a k něčemu se odhodlávám. Také nějaký muž stojí za mnou a dodává mi odvahy. Nechce se mi. Nechce se mi opouštět blízké, ale cítím, že něco velkého beztak přijde. Není to příjemné. Až po chvíli se nadechnu a skočím...Skáču z útesu do moře...

Obraz se rozplývá a já se vracím do přítomnosti na Malém Blaníku.

To co jsem viděla, bylo zajímavé, ale nepřisuzovala jsem tomu nikterak velkou váhu. Do té doby jsem nikdy nic takového vnitřním zrakem neviděla. Pomyslela jsem si, že to byl zajímavý příběh a tím to skončilo.

Nastává den D.

Odjíždíme jako ženská skupinka na Maltu.

po 2,5 hodinkách příjemného letu dosedáme na Maltě. 

Přivítá nás vlhčí, teplý vzduch, který proniká do letadla, už jen jak se otevřou jeho vstupní dveře. 

Nasedáme do auta a vydáváme se směrem na sever, do přístavu na trajekt, odkud budeme vyrážet na malinkatý ostrov Comino.

Je polovina září a okolí taky je na první pohled dost vyprahlé. Připadám si jako někde v Africe :-)

Na první dojem mě to tu příliš neoslovilo.

Tohle jsem úplně nečekala. 

Chyběla mi tu zeleň, na kterou jsem z naší vesničky byla zvyklá.

Přepluly jsme po bouřlivém moři na ostrov Comino, kde se nalézá jen jeden menší tříhvězdičkový hotýlek a 4 místní obyvatelé, které jsem za celý týden nepotkala :-)

První den jsme vyrazily na útesy k věži Santa Marija, pod kterou se nachází úchvatná mořská jeskyně. 

Olivie, báječná žena, která pobyt vedla, nám tu nechala čas na spočinutí. Našla jsem si místo na kraji útesu a zavřela oči. V ruce držím krystal. Po chvíli ke mě znovu přichází obraz z Malého Blaníku. 

Začaly mi téct slzy... 

Cítila jsem v celém těle neskutečně silnou energii. 

Příběh pokračuje tam "kde před 2 měsíci" skončil. Stojím s nějakým mužem na útesu a odhodláváme se skočit. Skočíme. 

Při dopadu do moře se nám otevírá podmořský svět, vítají nás jakési dvě bytosti podobné lidem, ale jsou jaksi bytostmi mořskými. 

Ten pocit, který jsem cítila se těžko popisuje. Byl plný všeho. 

Vděčnosti, dojetí i smutku.

Házím do moře krystal, který jsem držela v ruce. 

Cítím, že patří zpátky sem.

Probírám se ze zážitku zpět do přítomnosti mezi skupinu žen. V tichosti sama se sebou se vydávám cestou k hotelu, na chvíli se ještě zastavím nad modrou lagunou, nechávám doznít celý prožitek.

Dny plynou a já cítím jak mě neustále magnetizuje protější ostrov Gozo.

Ptám se Olivie, kdy se tam vypravíme. Zatím to nejde, protože jsou velké vlny a loďka má problém se tam dostat. Nedá mi to skoro spát a jsem nedočkavá, až se tam podívám :-)

Mezitím si užíváme rituál v jeskynním "jezírku" a velmi intenzivní posvátnou geometrii v kamenných kruzích a spirálách, ukrytou mezi stromy.

Také zde se mi ukázal obraz. 

Budu tu žít. 

"Cožeeee? No to vůbec, vždyť tu nic není, je to tu vyprahlé a chybí mi tu stromy..." 

Kdybych jen tušila :-) ...

Konečně můžeme vyplout na ostrov Gozo. Prý tam je megalitický chrám a dalších mnoho novodobých.

Těším se velmi! 

Už jen to, jak připlouváme, jako by mi něco připomínalo?

Tohle jsem nečekala. 

S otevřenou pusou sedím a zírám. Kde jsme se to ocitly? 

Tolik kopců, stolovým hor, posvátných symbolů a celková energie ostrova..chybí mi tu už jen dinosauři. 

Ostrov nese zvláštní, nádhernou, jedinečnou atmosféru. 

Navíc chrámy tu stojí a září, jakoby byly živé. 

Co se mi tu událo, je jen do slov těžko popisující, ale občas se mi stává, že nějaký osobní střípek posdílím s těmi z vás, co sem zavítají. Rozumím tak mnohým z vás, že prožitky tu jsou opravdu různorodé a pestré.

Věděla jsem, že jsem tu doma. Jako bych to tu znala. 

Každý kámen.

Naprosto.

Po návštěvě chrámu Ggantija (věži obrů) navštěvuji obchůdek se suvenýry a odvážím si knihu celou věnovanou právě tomuto megalitickém mystériu. Těším se, jak si ji doma v Čechách budu v klidu prohlížet a budu vzpomínat na prožitky. 

Před odjezdem do Čech nás ale ještě čeká vyjížďka lodí do okolních jeskyní. Mají sílu pootvírat vnímání místních energií a nespoutanosti. 

Cítím se jako znovuzrozená.

Uff, balíme a vyrážíme směr Česká Republika. Domů za rodinou, za dcerou. 

Domů se vrací úplně někdo jiný. 

Vše se změnilo. 

Jako bych věděla, kdo jsem a kam patřím. Zvláštní, smíšený pocit, který mě tolik naplňuje a zároveň nedá spát. 

Na ostrov Gozo nemůžu přestat myslet, i když v náruči tisknu svou milovanou Leu a jsem v té nádherné zeleni, která mi tolik na ostrovech chyběla.

Jako bych duší stále byla na ostrovech. 

Začínám pročítat knihu, kterou jsem si z chrámu přivezla. 

Najednou se dostávám na stranu, kde se píše o Atlantidě v souvislosti s Maltou. Nacházím zde i abecedu atlantského písma. Nestačím se divit.Tak tohle bych v knize, rozsáhlém průvodci o chrámu Ggantija, opravdu nečekala.

V tu samou dobu ke mě přicházejí další zdroje o mystických místech Malty v podobě knih od místního muže, který chrámy několik desítek let studuje a vnímá je jako výtvory velmi vyspělé civilizace. 

Začítám se do první z nich a jako bych ji z hloubi sama sebe psala já. Mé niterné pocity dostávají formu. Nestačím žasnout a cítím, že o tomhle by měl celý svět vědět. Začínám dostávat jasný směr ☼

Musím tam znovu. Cože? Po 3 týdnech? 

Musím. 

Jedu. Tentokrát úplně sama.

Óóóóó - jak skvělý to je :-) čas jen sama pro sebe, prozkoumávání mého druhého domova, slunce, milované, nádherné, křišťálové moře, přátelští lidé a tajemství zde ukrytá...

Jako bych vůbec neodjela. 

Do větší hloubky objevuji sílu ostrova Gozo. Každý den tu nemůžu v noci spát a přichází určité vhledy, jsem plná energie. Cítím se tu svobodná, divoká, u sebe. 

Vracím se domů, blíží se Vánoce. 

Přichází rozhodnutí, že se na Gozo odstěhuju. Takový dárek k Ježíškovi :-)

Jako opravdu? 

S tříletou dcerou, nikoho neznáš, cizí země, cizí jazyk, 2000 km od rodiny?

ANO!

A tak dnes píši tento příběh z 400 let starého, tradičního, kamenného domu, nesoucí název Birthroom - porodní místnost, kde ženy kdysi přiváděly svá miminka na svět. 

V domečku nejsem sama. Je plný vzájemné lásky. Ostrov a mé rozhodnutí mi přinesl novou rodinu: moje odvážná divoška Lea, která celé dobrodružství prožívá od začátku se mnou a dále Pavel a pejsek Ocean, kteří nám doslova připlavali po moři :-) 

O tom více možná v dalším příběhu :-)

A tak tu i pro vás na ostově Gozo tvořím pomyslný most lásky a znovuzrození a to formou sebe poznávacích a relaxačních pobytů, které mi přináší velkou radost i smysl.

Život je překrásný dar.

Vše je propojené.

Uvnitř i venku.

Ty zářivé oči, se kterými odjíždíte domů, nová inspirace a nadhled, kterou si přivážíte zpět, nová přátelství, která tu vznikají, to vše je mi radostí a vděčností jak říká má dcera AˇŽ KE HVĚZDÁM ♡

Ráda bych tento můj osobní příběh uzavřela skladbou Returning (Návrat) od Jennifer Berezan , jež tuto skladbu nahrávala na mystickém místě Hal Saflieni Hypogeum - skalním několikapatrovém jedinečném podzemním chrámu.

Přeji Ti krásný poslech a těším se třeba tu na ostrovech♡