Musím změnit směr!

"Musím změnit směr! Jestli takhle budu dál pokračovat, zničí mě to" znělo mi v hlavě a bolestmi jsem se svíjela při mých ženských dnech, kdy jsem chtě nechtě musela běžet do práce, přesně na čas si "píchnout" svůj příchod v jedné velké korporátní firmě. Tělo mi jasně naznačovalo, že tohle dlouhodobě nevydrží. Ale co dělat, když máš představu o životě, kterou sis možná vytvořila na základě něčích snů a přání a vlastně zatím ani nevíš, že nejsou tvé? 

Ještě že máme své tělo! Jojo, taky znám, jaké to je ho proklínat a říkat si, proč právě já, proč nejsem plně zdravá, proč, když jsem v pubertě hodně sportovala, tancovala, milovala pohyb, proč mi to dělá a co mi teda chce tou bolestí říct?

Někde uvnitř jsem vždy cítila, že na tyto otázky musím najít odpověď já sama. Že, i když mi ji poví léčitel, doktor, partner nebo kdokoliv z venku, že možná tomu stejně neuvěřím, a že jedinou cestou, jak se dostat z bolesti a jít cestou svého srdce je, že začnu naslouchat sama sobě. A tak, když jsem kolem sebe před 11 lety viděla šťastné a odvážné lidi, kteří si plnili svá přání a realizovali se v tom, co je bavilo, musela jsem i já udělat tu zásadní, životní změnu. 

Buď se budu dál svíjet v bolestech při každé menstruaci, která byla opravdu nesnesitelná, nebo tentokrát poslechnu samu sebe a skočím do neznáma. 

Zvolila jsem si to druhé. Cítila jsem, že nemám co ztratit. Ano, zavřu si jedny dveře...

A tak jsem opustila cestu, která byla v mé mysli, ale né v mém srdci. Svět tabulek, čísel, porad a přesčasů kvůli tomu, abychom namodelovali určitou číselnou hodnotu podniku v jejím měsíčním výhledu cash-flow a mnoho zvláštních póz, které se ve firmě hrály.

Následovaly měsíce, kdy jsem se nedokázala uvolnit, stále jsem se cítila pod tlakem, ač už jsem byla jen doma a mohla si snít o tom, kudu se v životě dál vydám. Co si mé srdce přeje? Jéééé, já to vůbec nevím….Ach, to zabolelo. Nooo, to bude teda jízda. Tak já jsem dala výpověď z lukrativní práce a nevím, čím se budu živit, co bude dál.

"Teď hlavně odpočívej a netlač na sebe" něco z hlouby mě ke mě promlouvalo." 

A jak to mám jako udělat? 

Nevědět, co bude dál?" 

Nooo, co vám budu povídat, moc mi to odpočívání nešlo a i dnes, když to po tolika letech píšu, přiznávám, že je to jedna z věcí, kterou si vědomě připomínám každý den:

♡ Nespěchej a víc odpočívej! 

♡ Nacházej kouzlo života v jemných detailech i v tom, jak se život sám děje. 

♡ Poslouchej vítr a promlouvej s ním.

♡ Dej si po obědě siestu a nebo čerstvý upečený koláč, domácí zmrzku.

♡ Věnuj svou energii druhým ve chvíli, kdy tě k sobě pustí.

♡ Vstávej brzy ráno tak, že ještě i ptáci spí a budeš tak moci být u pomalého probouzení se celého ostrova, být přítomna té pozemské nádheře.

Mohla bych pokračovat dál a jistě i tebe napadne, co by tvému srdci tady a teď udělalo nádherně. Možná si říkáš, ale to přeci teď nejde splnit. Vůbec to nevadí. Máme totiž úžasný dar SNÍT. Díky snění můžete cestovat bez omezení kamkoliv, potkat se s kýmkoliv, prožít cokoliv. 

Vše je tu pro nás. A co mi víme? 

Pokud se naše přání vycházející ze srdce potká s Božským záměrem, je jen otázkou času a prostoru, kdy se tato realita projeví. Jen pustit lpění a očekávání, jak by se to vše mělo dít :-)

  Krásné snění a nádherný den nám všem Aneta