V duchu Lemurie 2024 - den 2

Den s tématem: co dnes pro sebe potřebuji? 

Probouzíme se do nádherného rána. Zvoní telefon a na druhé straně mi Marťa přeje krásné ráno a s radostí mi povídá, jak krásné bylo si ráno na terase zacvičit za východu slunce, které vycházelo přímo nad mořem.  

Povídá mi, že jí to dnes volá do jeskyně Mixta Cave nad písečnou pláží Ramla.

Jenže je i dnes stále celkem silný, nárazový vítr. 

A do jeskyně je to kus cesty. Buď  prudkým stoupáním po otevřeném svahu, nebo druhou, delší cestou seshora po otevřené náhorní plošině. 

Přestože kamarádky přijely společně, Marťa už pár dní před odletem cítila, že by pro svou duši potřebovala nějaký čas o samotě a ideálně v “nějaké divočině” :-)

Ráda bych se na chvíli zastavila u tohoto krásného tématu: ČAS PRO SEBE. 

Setkávám se s tím, že ti, kteří přijedou společně (ať už je to pár nebo skupinka), v sobě velmi často řeší rozpor, kdy by rádi měli společné zážitky a veškerý čas věnovali sobě, na druhou stranu v nich kdesi hluboko volá o pozornost i to, že by si rádi dopřáli také času pouze pro sebe. Většinou dojde dřív nebo později k momentu, kdy se začnou ozývat individuální, odlišné potřeby od toho druhého/od zbytku skupiny. 

A co teď?

Naučila jsem se tyto okamžiky milovat. V minulosti to však pro mě jako průvodkyni nebylo z organizačního důvodů vůbec jednoduché. 

Každý potřeboval něco jiného, jiné tempo, dosednutí, někdo další aktivitu. Stalo se mi, že jsme měli objednaného řidiče na určitý čas, ale k odjezdu byla v ten moment připravená jen menší část skupiny. A zde vzniká nádherný prostor pro improvizaci. Přichází otázka pro každého ve skupince:

Co si teď pro sebe přeji?

 Co pro to můžu udělat? 

Je mi teď takhle příjemně nebo potřebuji něco změnit?

Pojďme  se teď ale vrátit zpátky do našeho příběhu, který se psal v červenci 2024:

Martinu to doslova táhne do zmíněné jeskyně, ale Hanča cítí, že nechce riskovat výšlap v nárazech větru a navíc se jí po předchozím náročném období vydávat energii do kopců nechce. 

Přestože pro ně není jednoduché se rozdělit, když přijely za společnými zážitky na které se celý rok těšily, tím, že si každá plně uvědomují, co pro sebe potřebuje, si dávají volnost. 

Marťa míří sama za dobrodružstvím do “své jeskyně”, otevírá se všemu, co jí cesta přinese, neboť na místo, kde nikdy předtím nebyla, vyráží sama.

Hanča dnes potřebuje také čas o samotě, aby načerpala podpůrné, hýčkané energie plné regenerace, a tak po oddychovém dopoledni volí chrámové místo Ggantija, jen pár minut cesty autobusem. 

Domluvily jsme se spolu, že jak si každá ve svém tempu prožije, co potřebuje, potkáme se společně se u mě doma.

První přijíždí Marťa a je doslova okouzlena zážitky z jeskyně a samotnou cestou k ní. Vypráví mi, jak vše božsky plynulo, jak i přesto, že autobus zastavil jinde, než byl její záměr, ji vše do jeskyně provázelo. Její divoká cesta do nitra přinesla své dary. U fotek mi vypráví, jak si užila propojení s elementy a jak v jindy hojně navštěvované jeskyni byla dnes díky větrnému počasí jen hrstka nadšenců.

I Hanča už je tu. Září spokojeným výrazem.

Také ona přináší svůj překrásný příběh, kdy i přes nefunkční mapy v telefonu se nenechala odradit a cestu k chrámovému místu našla. Toto místo, ležící odlehlé v polích, ji otevřelo svou náruč, ve které mohla uvolnit své emoce, vyplakat se i si zde později zazpívat. 

Její srdce jí dále vedlo do megalitického chrámu Ggantija, kam cítila, že si jde pro regeneraci, výživy, spočinutí. Od všeho se jí požehnaně dostalo.

Po našem vzájemném sdílení se v tomto pozdním odpoledni  domlouváme, že tentokrát společně vyrazíme na náhorní plošinu Ta’Cenc, která je nedaleko mého domova. Nachází se tu pozůstatky dalšího chrámového komplexu a je to opravdu překrásné místo plné výhledů nejen na většinu ostrova Gozo, ale i další ostrovy, Comino a Maltu.

První krůčky nás vedou k mému miláčkovi, který mi do života přišel celkem nedávno. 

Říkám mu vozidlo, nebo lůžko. 

Chvíli ho mezi rozesetými kameny hledám, ale najednou jsme u něj. 

Zatímco si ženy užívají božských výhledů, pokládám se na toto kamenné lůžko. Prožívám opět to nádherné spojení s něčím, co tak důvěrně znám.

Sytím svou duši a po chvíli přenechávám lůžko Hanče. 

Jsem velmi zvědavá na sdílení, jak se na něm budou cítit, protože je to dnes poprvé, co jsem na tomto místě s někým dalším.

 Mezitím mi Marťa ukazuje kulaté otvory v podlaze nedaleko lůžka a dokonce vedle nacházíme "obří stopy". 

Necháváme svou představivost plynout v naprosté divokosti a já začínám vyprávět příběh - místní legendu o obryni Sansuně, která měla z tohoto místa nosit kameny pro stavbu chrámu Ggantija (v překladu obryně), ve kterém právě dnes byla Hanča.

Po chvíli se ženy na lůžku střídají a přichází první sdílení prožitků. 

Mám velikou radost, že to Hanče přináší další vlnu uvolnění a pocitu regenerace.

I Marťa se k nám vrací z lůžka. To, co s námi sdílí, mi vyráží dech. Jako by přesně popsala pocity, které opakovaně na lůžku/vozidle prožívám já. Zírám na ní s úsměvem i mírným údivem, zda je to opravdu možné… Lůžko odkrývá svá tajemství a my se spojujeme s něčím, co někde uvnitř tak dobře známe. Nechci zde psát o větším podrobnostech prožitků, neboť věřím a uctívám, že pro každého z nás je v daným čase a prostoru otevřeno cosi konkrétního a bylo by škoda se nechat limitovat tím, co bychom "zde" měli/neměli cítit. Jedině my sami uvnitř sebe víme ♡ 

Posouváme se dál.

Na této náhorní plošině je mnoho míst, které jsou velmi silné. 

Volají nás pozůstatku chrámu Immrama. (Keltové tento název proužívali pro Cestu duše).

Je pozdní večer a pomalu zapadá slunce. Každá si v chrámu nacházíme své místečko. Vnímáme velmi jemnou až skoro nepatrnou energii. Poté se společně scházíme u kulaté skalní díry na podlaze, kde pocítíme jakési kruhové zasedání a něžnou energii společenství, a tak se zde na chvíli zastavíme a posedíme se tu. Kdyby nefoukalo a nezačala být po západu slunce zima, vůbec by se nám odtud nechtělo. 

Zvedáme se a loučíme se s místy.

Požehnaný to den!

Ulehám do postele a plností i intenzitou zážitků nemůžu usnout. Přichází mi zpráva od holek s obrázky karet Hvězdné duše, na detaily skoro přesnými s tím, co jsme dnes v realitě prožily.

Jeskyně | tvar kameného lůžka | chrám Imrama - zajímavé že? Také pozoruješ, jak k tobě Vesmír promlouvá?