V duchu Lemurie 2024 - den 3

V mořské náruči a delfínní píseň, kde bychom ji nečekaly 

Vítr se přes noc utišil a vlny na moři také. 

Brzy ráno si s ženami voláme a shodujeme se, že bychom dnes všechny potřebovaly pobýt co nejvíce v mořské náruči a nechat dosednout všechny prožitky z předchozího dne. Bude to zároveň ideální čas strávit tento den společně. 

A protože na severu ostrova, kde holky bydlí, to ještě na moři dost houpe, navrhuji k místu dnešního odpočinku nádhernou zátoku nedaleko od nás. Je to malinká zátoka Mgarr Ix-Xini, kde dokonce Brad s Angelinou měli své filmové sídlo pro natáčení filmu By the Sea. Noooo, Brad neBrad, dnes si přejeme především pořádnou dávku ticha, klidu a mořského rozjímání :-)

Den nádherně plyne, a my jsme naprosto spokojené. Slaná, mořská voda nám pomáhá s pročištěním našich těl, cítíme více lehkosti a uvolněnosti. Nikam se nám zatím nechce a tak na slunkem prohřátých skalnatých výběžcích zůstáváme většinu dne. 

Nachází se tu navíc ta nejlepší rybí restaurace na ostrově s moc milými majiteli, a tak neodoláme a dáváme si tu výborný obídek. A i pro vegetariány se tu k snědku něco našlo :-)

Pomalu se blíží odpoledne, cítíme se nasyceny odpočinkem a užíváním si moře a protože poslední dny kamarádkám už po několikáté vyprávím o úchvatném místě, které je po několika letech znovu zpřístupněno a ze kterého jsem zůstala úplně paf, natěšeně se přesouváme do hlavního města Victoria. 

Procházíme jeho překrásnou historickou částí, necháváme na sebe působit jeho hřejivou atmosféru. Blížíme se k Citadelle, na kopec, na kterém sídlilo mnoho předchozích civilizací a kde také stával chrám zasvěcený bohyni Juno. 

Scházíme do podzemí, ženy se na mě dívají, kam že to jdeme a já začínám mít po těle husí kůži. Jsme tímto prostorem a energií ohromeny. Procházíme delší chodbou, Marťa jde první. 

Náhle se ozve dlouhé waaaauuuu! 

Vstupuje do prostoru tvarově připomínající obrovský džbán. Tyto džbány vytesané přímo ve skále tu jsou hned tři. 

Ženy si ihned všimnou, že je tu božská rezonance a začínáme společně zpívat. Cítíme jedna druhou, cítíme vibrace zvuku na našem těle. Slyším v našich společných tónech velrybí i andělské zvuky….a po chvíli, když náš zpěv utichne, rezonance místa nám připraví nečekaný zážitek. Doznívající tóny, nesoucí se prostorem, jakoby vytvářely chór. S vykuleným úžasem, otevřenými ústy a hlavami otáčejícími se kolem dokola, snažícími se zachytit směr a zdroj nesoucích se tónů, se na naše pohledy setkají a my nemáme slov. Vrátily jsme se kamsi do hlubokých vzpomínek duše, mimo čas a prostor. 

Je ale konec otevírací doby a tak nás pán, který místo spravuje, požádá, zda bychom prostor mohly opustit. Vidí naše výrazy a povídá: "Je zde nádherná akustika, že?" Souhlasíme a děkujeme mu, že prostor opět po tolika letech zpřístupnili veřejnosti. Vyměníme si úsměvy, necháváme zde dobrovolný finanční příspěvek a loučíme se s místem. 

Jsem šťastná, že na tak překrásných místech můžeme znovu nechat zvuk svého srdce znít, aniž by to bylo jakkoliv nežádoucí…Přiznávám, že potvrzení od pána ohledně krásné rezonance mě pohladilo na duši. Že by mi to vybavilo vzpomínky, kdy v minulosti nebylo žádoucí se takto svobodně projevovat? Dobu, kdy jsme za to byli trestáni? 

Pokračujeme ještě k jednomu zastavení na Citadelle. Ženy to tu už dobře znají, a tak máme všechny jasno, kde společně spočinout a nechat doznít prožitky. Míříme přesně nad tyto rezonanční džbány. Dnes se nám totiž odkrylo tajemství. Intuitivně jsme sem celé roky předtím, než se podzemí zpřístupnilo, chodívali sedávat a vnímat energie. A dnes už známe část tohoto tajemství. 

Rozeznívají se kostelní zvony a mi tu máme další hudební lázeň. Cítíme, jak zvuk vibruje do podlahy, na které sedíme. 

Jsme ohromeny!

Jakoby se nám v těle cosi přeskládávalo, přepisovalo.

Je čas sestoupit zpět do města. Míjíme hned několik zastávek s výbornou zmrzlinou, a tak neodoláme. 

Blaženě si vychutnáváme její chuti a uvědomujeme si, jak nádherný máme život.

Autobusem se vracíme na "naši loď" k ženám na apartmán.

Z "paluby" se nám naskýtá překrásný západ slunce. Nedá nám to, a ještě si chvíli pod hvězdami sdílíme o chrámech a pak pod dekou společně pozorujeme světélkující místní krystaly :-) 

Ale už huráááá do postýlek. Těla se hlásí o odpočinek. Snad ze všech dnešních zážitků budeme lépe spát než minulé noci :-) no uvidíme :-) 

Prožily jsme společně další překrásný den plný lázeňského hýčkání, slunění, ženského sdílení a pospolitosti, spokojenost chuťových buněk :-), stejně tak den plný nádherných prožitků, které se hluboce dotkly naší DNA, naší podstaty.

Děkujeme ♡

Pokračování Putování po mystické Maltě - den 4 již brzy ;-)